Naše stádečko se během pár let z původních čtyř zvířat (Čert, Bella, Linda, Laura) pěkně rozrostlo. V roce 2023 se u nás narodilo jubilejní 20. mládě! Náš sameček Čert je zkrátka velmi čiperný a má rád velkou rodinu. Proto jsme mu taky udělali radost a v roce 2017 mu přivedli čtvrtou manželku, Rozárku.

Aktuálně (březen 2024) u nás můžete potkat osm lam alpak.

Osm lamích kluků a čtyři holky odešlo do světa (Ríša, Tobi, Fido, Vendy, Oskar, Kuba, Polárka, Amálka, Niki, Karlík, Teo a Bruno) a čtyři zvířata nás bohužel opustila navěky (Barborka, Linda, Čenda a Bella).

 

Alpaky, které u nás můžete potkat:

 

Čert

Tento sameček se narodil v roce 2005 v pražské zoo. K nám se dostal z olomoucké zoologické zahrady na jaře roku 2011 a je klíčovým zakládajícím členem Lamacentra. Má černou srst s bílými znaky a už nám i trochu prošedivěl. Jako správný chlap ale nestárne, nýbrž zraje a stále mužní. Však mu všechny lamí dámy padají k nohám. (Až na Lauru teda...) Zlé jazyky tvrdí, že naplňuje stereotyp mužského charakteru – nejraději má žrádlo a ženské. Své jméno si zasloužil, protože je černý, chlupatý, neposedný a nikdy nespí. Čertík je ale taky nesmírně hodný, dobře se s ním pracuje a lidi má vysloveně rád. Je to naše zlato.

Čerta si můžete adoptovat!

 

 

 

 

 Laura

Královna Lamacentra. Je původem z Chile. Tahle rezavá krasavice s náramnýma očima má výrazně dominantní povahu a vlastní názor na dění kolem sebe. Je chytrá, bystrá, odvážná a rychle se učí. Tahle šéfka stáda si ale také umí kolem sebe zajistit prostor. Jako emancipovaná samička zejména Čertem hluboce pohrdá, a když se dostane do jeho blízkosti a on se jí začne dvořit, ztrestá svého vášnivého ctitele pořádnou dávkou plivanců. (A pro jistotu poplive i ostatní lamy kolem, beztak taky zaslouží...) Taky vychovává svoje vnoučata, kdy se občas nechá vyvést z role a rozpustile si s nimi hraje. Lamí královna je jinak vznešená dáma, která plebsem kolem pohrdá, takže pokud vám prokáže tu čest, že se od vás nechá krmit, považujte si toho.

Lauru si můžete adoptovat!

 

Sazinka

 

Sazinka dostala jméno podle své barvy – černá jako saze. (To jsme ještě netušili, že takových sazinek bude celkem pět.) Narodila se 7. 9. 2012. Odmalinka to byla neuvěřitelně hodná a přátelská holčička. Čas běží jako voda a dnes už je Sazi sama několikanásobnou maminkou. Vždycky jela na pár dnů na rande a lup, z Laury udělala babičku a z Čerta dědečka. Jak jsme předpokládali, maminka je to naprosto báječná a svědomitá. Už je vážnější a ostražitější, než co rozpustilá slečna bez závazků, takže opravdu musí mít sama náladu a musíte se jí líbit, aby se přišla od vás nakrmit. Patří k našim "chodícím lamám", umí chodit na vodítku na procházku. Musíme se jí ale trefit do nálady, protože přece jen má v sobě hodně z mámy Laury, není žádné ořezávátko a umí nám dát najevo svou nelibost.

Sazi si můžete adoptovat!

 

 Maya

Druhou dcerou Laury a Čerta je Maya. Na první pohled sice vypadá jako její sestra Sazi, ale má jemnější rysy, pár bílých chloupků obočí a skvrnku pod bradou. Po mámě je samostatná, odvážná a hrdá, po tatínkovi nesmírně zvědavá. U všeho dění musí asistovat, a kdyby měla ruce, nepochybně by nám pomáhala při práci s vrtačkou a různém montování. Taky je nekompromisní hlídačka, každého vetřelce prožene a běda mu ho dohonit. Maya si vybírá, od koho se nechá nakrmit nebo pohladit. Mimochodem je  spíš na chlapi. ;-) Brzy se ukázalo, že je vyloženě talent na chození na vodítku. Maya je prostě úžasná, a tak se ocitla i v televizním studiu, zahrála si v dětském pořadu a bývá nejčastější turistkou mimo Lamacentrum. Narodila se den před narozeninami Sazinky, 6. 9. 2013.

Mayu si můžete adoptovat!

 

 Sofi

Tři sestry, to není jen Čechovovo drama, ale také lamí realita v našem stádu. Po Sazince a Maye porodila Laura 15. 9. 2014 třetí černou holčičku. Asi se s Čertem domluvili, že je to prostě osvědčený model. A je. Něžná okatá Sofinka s chlupatýma ušima je ozdobou našeho stáda. Za dětsky nevinnýma zasněnýma očima se přitom skrývá velká životní síla. Sofi je neskutečně hodná a mírná holka. Stejně jako její sestřičky Sazi a Maya je "chodící lamou", takže s ní občas vyrážíme na procházky. Už je ale také několikanásobnou maminkou a s věkem se také stala ostražitější a k návštěvníkům vlažnější. Stejně jako ostatní lamí dámy nemá potřebu se za krmením nedůstojně hnát. Pokud si ale za vámi přijde a vezme si, pěkně jí dejte, jste vyvolený lamí člověk. :-)

Sofinku si můžete adoptovat! 

 

 Rozárka

Rozárka narozená 1. 8. 2010 přišla do Lamacentra v roce 2017 jako nová Čertova "manželka". Dlouho jsme laškovali s myšlenkou pořídit Čertovi další partnerku na množení, nejlépe bílou. Když se pak objevila solidní chovatelka, která potřebovala trochu zmenšit své bílé stádo, přitom lamy dá jen do spolehlivých rukou, bylo jasno. Rozumná mírná Rozárka se tak zařadila do hádecké skupiny. Rozárka přišla březí a u nás porodila krásného klučinu Oriona. Pak se pustila do plození potomků s Čertem a už jich má na kontě celkem pět. Rozárka je výborná máma a o mláďata se skvěle stará. Tuhle samici určitě poznáte – je to urostlá bílá krasavice. K návštěvníkům je dost vlažná, ale když se jí zalíbíte, tak se z ruky nakrmit nechá.

Rozárku si můžete adoptovat! 

 

 

 

 Orion

Orionova máma Rozárka přišla do Lamacentra teprve zjara roku 2017 a tatínek zůstal v původním domově v Čechách. Prcek už se narodil do hádeckého stáda, a to 3. 6. 2017. Hned se stal středobodem, ne-li přímo senzací celého Lamacentra. Příroda si u něj totiž trochu zakouzlila a dvoubarevnému lamáčkovi nadělila nebesky modré oči. A jako by nestačilo, že na tomhle prvoplánovém krasavci můžou všichni oči nechat. On je ještě ke všemu nadprůměně přátelský, zvídavý a učenlivý. Umí dávat pusinky a Maya ho naučila i chodit na procházky. Ve stádě ho nepřehlédnete, protože poněkud přerostl běžnou alpačí velikost, bude mít až metrák. Něžný obr.

Oriona si můžete adoptovat! 

 

 

 

 Max

Laskonkový lamáček. To je první přezdívka, kterou si hned po narození – 28. 4. 2020 – tenhle sladký kluk vysloužil. Bílé lamátko pocákané čokoládou. Dnes mu říkáme spíš "krupicová kaše s Grankem". :-) Maxík je k nakousnutí, a to nejen díky svému vyvedenému zbarvení. Od počátku se projevoval jako nejklidnější a nejvíc kontaktní mláďátko, jaké jsme kdy měli. Asi je povahou po tatínkovi Čertovi. Maminka je Rozárka. Z Maxíčka vyrostl velký Max, ale flegmatická povaha mu zůstala. Když si ho srovnáme s ostatními, často se až divíme, co zvládá, kolik lidí najednou si ho může hladit jako obřího plyšáka. Proto jsme se taky rozhodli si ho nechat, aby zůstal oporou našeho "týmu pro komunikaci s veřejností". Nejčastěji ho uvidíte ve společnosti velkého bráchy Oriona, se kterým jsou největší parťáci. 

Maxe si můžete adoptovat!

Nela

 

Nelinka je první holčička, která se narodila Čertovi a Rozárce. Její příchod na svět byl však značně dramatický. Rozárka jevila jasné známky porodu, ale malá nemohla ven, zřejmě přetočená děloha. Přes půl republiky k nám tak přichvátal náš zlatý veterinář a krátce před půlnocí 12. 4. 2024 vyprostil mládě skrz císařský řez! Úžasná věc se podařila a Nelinka i máma jsou v pořádku! Čokoládově hnědá Nelinka je naprosté zlatíčko. Důvěřivá, kontaktní, učenlivá, prostě skvělá. Tuhle slečnu si u nás určitě musíme nechat.

Nelu si můžete adoptovat!

Elen

 

Elenka je třetím mládětem naší Sofinky, která si ale tentokrát zajela za jiným ženichem než v předchozích případech. Výsledkem je naprosto luxusně vybarvená slečna. Jako panda v kabátku nebo modelka v sáčku, botičkách a se slunečními brýlemi. Po mamince zdědila Elen rozkošně chlupané uši. Narodila se 3. 6. 2024 a s Nelinkou jsou nerozlučné kamarádky, které se vydávají na odvážné výpravy, zatímco nudní dospěláci se povalují v přístřešku.

Elen si můžete adoptovat!

 

 

Alpaky, které se u nás narodily a odešly do nových domovů:

 

Richard

 

Ríša je vůbec první mládě, které se v Lamacentru narodilo, a to 22. 9. 2011. Laura totiž přicestovala už březí. Z malého roztomilého trdla vyrostl nádherný urostlý samec. Úplný lamač srdcí. V pubertě se musel od holek přestěhovat k Čertovi. Několik let sekal latinu, však to byl ještě cucák. Ale jak mužněl, občasné nevinné šarvátky s vůdcem stáda byly pořád častější a pomalu přestávaly být nevinné. Nedalo se nic dělat, Richard musel do samostatného výběhu a bylo zřejmé, že je třeba najít mu nový domov, kde bude pánem. To se povedlo a Ríša si dnes běhá pod Tatrami po pastvinách, o jakých se mu nesnilo. Dočkal se tu také nevěsty a stal se otcem.

 

 

 

 

 Tobi

Tobi byl první potomek samice Lindy, kterého jí bylo dopřáno vychovat. A ačkoliv začátky byly rozpačité, po 36 hodinách svou roli pochopila a stala se Tobíkovi dobrou mámou chránící ho bez pardónu před vším zlým. Fešák Tobi dostal své jméno podle bílé skrvrny T na čele. Na svět přišel 25. 4. 2013 a v Lamacentru prožil více než rok svého života, než se odstěhoval do nového na Slovensko. Na tohoto mírného samečka moc rádi vzpomínáme. Se Sazinkou jako parťačkou byli například prvními našimi lamami, se kterými jsme se vydali do domova pro seniory.

 

 

 

 

 

 

Fido

 

Fido narozený 7. 7. 2015 je prvním mládětem druhé generace v našem chovu. Jeho máma Sazinka se narodila v Lamacentru a svým mateřstvím udělala z Čerta dědečka a z Laury babičku. Fidovi asi již navěky zůstane dětská přezdívka Čertíček. Považte. Matka černá jako saze, otec Uli jako uhlí, a syn? Bíle flekatý, úplně jako dědeček! A i jinak dělal od narození malý ďasík dědovi Čertovi samou radost. Na tohle naše dokonalé zlatíčko máme opravdu jen ty nejkrásnější vzpomínky a moc neradi jsme se loučili. Ale víme, že se v novém domově (už pod jménem Robert) má krásně.

 

 

 

 

 

 Vendy

 

Vendulka je naše velikonoční lama. Narodila se totiž na Bílou sobotu, 26. 3. 2016. Když se z Laury vykulila čtvrtá černá holčička v řadě, nikoho to už nemohlo překvapit. Tři dobré sudičky na svou nejmladší sestřičku od začátku bedlivě dohlížely, a jak se Vendulka trochu rozkoukala po světě, už se začala držet víc s nimi než s mámou. Vždycky to byla hodná holčička, až na jednu slabost, díky které si vysloužila přezdívku Žužlinka. Moc ráda ožužlávala různé předměty včetně svršků a spodků svých ošetřovatelů. Z Vendulky vyrostla nádherná mladá slečna, která se přestěhovala do nového domova za novou kamarádkou a partnerem na Frýdecko-Místecko. Prý tam hned všemu začala šéfovat. Jak jinak, geny po Lauře nezapře. Ale takovou šéfovou bychom vám přáli. Časem se stala už několikanásobnou maminkou.

 

 

 Vilém

Vilém je již druhým potomkem u nás narozené Sazinky. (Tentokrát však Sazi jela pro změnu do Olomouce, za jiným tatínkem než minule, svůdnice.) Děda Čert ani tentokrát nezklamal a do vnuka otiskl něco ze svých fleků, aby si ho poznal. Na čele utvořila Vilíkovi bílá skvrna krásné srdíčko. Vilém se narodil 28. 6. 2017. Byl opatrnější a zdrženlivější, než byl jeho předchozí brácha, ale když jde o to škádlit královnu Lauru, svoji babičku, to nemá konkurenci. Taky že granulky jsou dobrota a z lidí se dají snadno vydyndat, si osvojil dokonale. Rok ale uplynul jako voda a v létě 2018 nastal čas, aby se Vilém osamostatnil a vydal se do světa. Bydlí teď u fajn chovatelů, kteří si Viléma nemůžou vynachválit a po čase se stal i tatínkem. Vilém tak hrdě nese odkaz svého dědy Čerta. Dokonce se stal i dárcem krve, aby zachránil život své partnerky. Vilém je hrdina.

 

 

Polárka

Polárka se narodila 6. 8. 2018 Sofince a jejímu ženichovi z Olomouce. Sněhobílé lamátko bylo pro všechny ohromným překvapením, protože máma Sofi je černá, ženich hnědý, tak po kom to dítě je? Polárka se každopádně brzy stala jednou z nejvýraznějších členů stáda. Od mala neohrožená, nebojácná, pro granulky by i přes plot skočila. Šikovná holka prostě. Na začátku července 2019 se Polárka odstěhovala do nového domova na Boskovicko. V roce 2021 jsme dostali zprávu, že Polárka je maminkou, čímž jako první udělala z Čerta pradědečka. :-)

 

 

 

 

 

Oskar

Oskar se narodil 1. 9. 2018 Rozárce a Čertovi a stal se prvním Čertovým bílým potomkem. Resp. bílým až na pár decentních hnědých flíčků a roztomilých hnědých "papuček". Jeho pohled à la tulení mládě je naprosto neodolatelný. S Polárkou utvořili správnou bílou dvojku. Na rozdíl od ní byl ale Oskárek celou dobu mnohem větší mamánek. Na konci června 2019 se Oskárek odstěhoval za novými kamarády k bezva chovatelům na Mikulovsko.

 

 

 

 

 

 

Amálka

Amálka se narodila 15. 5. 2019 Lauře a Čertovi. Je to už jejich pátá černá holčička v řadě! A mají ty holky čím dál krásnější a šikovnější. Naše Amálka není žádná drobná bílá víla, ale pěkně temperamentní velká holka. Ale k tomu ohromně milá a přátelská, prostě kouzelná. Na konci června 2020 nastal čas se s Amálkou rozloučit a poslat ji do světa, do Čech, za novými kamarády. Cestu krásně zvládla, dál je milá a přátelská a časem si založí vlastní rodinu.

 

 

 

 

 

 

Niki

Niki se rozhodla narodit 17. 8. 2020. Byl jí drobek a při chůzi plácala nožkama, jako by měla nasazené ploutve. Ale že se mohla klidně ještě dva týdny chovat u mámy v břiše, o tom nechtěla ani slyšet. Všechno bude po jejím! V drobné hnědé holčičce jsme brzy rozpoznali rozenou budoucí vládkyni stáda. Všude musí být, vše musí prozkoumat, ale musí jen ona chtít, nenechá sebou manipulovat. Je sebevědomá, troufá si na silnější, prostě celý svět se jí musí podrobit, přichází královna. Však je na ni její babička Laura náležitě pyšná, právem se v ní vidí. Nikčinou maminkou je Sazinka a tatínka má u chovatelů v Olomouci. (A je to sestra Viléma, který se v Lamacentru narodil v roce 2017.) V říjnu 2021 se odstěhovala na zámek – do Častolovic, za novou kamarádkou.

 

 

Kuba

 

Kubík se narodil 22. 5. 2021 a jeho máma Rozárka si s námi trochu zažertovala, když nosila a nosila a počkala si s porodem až na den poté, co tu byli veterináři na lamí stříhání. Střihač pak musel přijet později znovu na sólo pro Rozárku. :-) Kubík je kluk neposeda a jak zarůstá hustou vlnou krásně hnědé barvy, stává se z něho rozkošný medvídek. Mimochodem Kuba je brácha od Maxe. Kde se v nich bere to zbarvení, když máma je bílá a táta Čert černo-bílý...? :-) Na jaře 2022 se Kubík odstěhoval k výborným chovatelům a za novými kamarády do krásného prostředí Chřibů. Kubík se tu učí spoustě dovedností a kousků a pozor, stal se první oficiálně certifikovanou terapeutickou alpakou u nás! O tomhle klukovi všichni ještě uslyšíme!

 

 

 Karlík

Karlík se prodral na svět 26. 8. 2021. Je to brácha od Polárky, čili jejich maminka je naše Sofinka a tatínka mají v Olomouci. Rodiče si asi řekli, že když poprvé měli naprosto bílou holčičku, tak podruhé vyrobí naprosto černého chlapečka, ať je nějaká změna. :-) Karlíček je rozkošné lamátko, ale sídlí v něm deset rarachů. Nejradši ze všeho dovádí se svým strýčkem Kubíčkem a nic se neleká, že je proti němu větší. O to víc se snaží ho přeprat. Taky do všeho ostatního se hrne se zápalem. Kluk jak se patří.

Karlík se v srpnu 2022 odstěhoval k novým chovatelům, kde má kromě luxusního výběhu taky lamího kámoše.

 

 

 

 

 

 

 

Teo

Teo se narodil jako další z řady synů Čerta a Rozárky 3. 6. 2022. A zase je po čertech pěkný. Hnědý kožíšek a bílá skvrna pod tlamkou – jako by se šel holit. :-) Od začátku se jeví jako velmi šikovný a nebojácný kluk, který se nechá hladit. Jak to ta Rozárka dělá, když sama je spíš plachá, že má takové přátelské kluky? Asi jsou všichni povahou po taťkovi.

V létě 2023 nastal čas odstěhovat se do nového domova, a to až na jih Čech. Nejel sám, ale s Bruníkem, takže pohoda a má se krásně.

 

 

 

 

 

 

Bruno

Bruník je jako vejce vejci podobný své sestře Nikolce a narodil se dokonce ve stejný den – 17. 8. 2022. Maminka Sazinka, tatínek opět z Olomouce. Je to veselý kluk, kterého ze všeho nejvíc baví hrát si se svým strýčkem Teem. Oproti němu je vůči lidem zatím opatrnější, ale hlavní nedůvěru překonal, jakmile se naučil brát si z ruky krmení.

Do nového domova v létě 2023 odcestoval s Teem, takže co víc si přát. Novým majitelům dělají radost.

 

 

 

 

 

 

 

Alpaky, na které bohužel už jen s láskou vzpomínáme: 

 

Barborka

3. 4. 2012 – 8. 10. 2012

Barborka byla první a bohužel předčasně narozené mládě samice Lindy. Pokusili jsme se ho zachránit. Chvílemi se nám to dařilo, udělali jsme pro ni maximum možného (včetně kojení z láhve, čtyřiadvacetihodinové péče a dvou operací). Nakonec ale bohužel Barborka svůj boj po půl roce prohrála. Více o jejím příběhu si můžete přečíst zde.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Linda

2000? – 2. 4. 2020

 

 

Energická, ale velmi opatrná a plachá samička. Taková byla Linda. Stejně jako Laura a Bella měla původ v Chile. Všichni si ji budeme pamatovat především jako obětavou matku handicapovaného Čendy, kterého bezmezně milovala a chránila před vším zlým. Na Lindě si člověk mohl vyzkoušet, jestli dokáže vzbudit důvěru. Pokud si od vás vzala krmení, mohli jste si gratulovat, se zvířaty to umíte. Bohužel Lindu začaly trápit různé zdravotní problémy, které se nám dařilo jen tlumit, ale nikoliv dokonale vyřešit. V posledním roce jsme smutně sledovali, jak pozvolna ztrácí jiskru, čím dál víc jen polehává, ztrácí radost ze života a snad už jen pud jí velí držet se se stádem. Přes naši velkou snahu nakonec přestala mít o krmení zájem úplně. Současně se objevila krev v trusu. A nám bylo při pohledu do jejích krásných, hlubokých, ale smutných očí jasné, že Linda je statečná, ale život už jí nepřináší nic dobrého, přichází jen hořký konec a můžeme jí pomoci už jen jedním způsobem. Linda navždy usnula 2. 4. 2020. Přesný Lindin věk neznáme, nicméně podle názoru zkušeného veterináře její problémy souvisely se stářím a mohlo jí být třeba i dvacet.

 

 Čenda

11. 5. 2014 – 11. 3. 2024

 

Právě na Den matek, 11. 5. 2014, se Lindě narodil druhý syn. Tentokrát celý hnědý jako hořká čokoláda. Jenže sladký život bez starostí do vínku nedostal. Narodil se s postižením, kvůli kterému nemohl natáhnout pravou zadní nohu. Přes veškerou možnou péči zahrnující hodinové masáže, akupunkturu a další rehabilitační techniky, se nám pohybový aparát napravit nepodařilo. Čenda ale všechny lidi včetně největších kapacit mezi zvěrolékaři překvapil a rozhodl se vesele běhat po třech! Zůstal ale neskutečným mamánkem držícím se i hluboko v dospělosti mámy za sukně. Při krmení od návštěvníků vždy hrál na emoce "já jsem tu ten chudáček" a po ostatních lamách, které by mu chtěly ujídat, rozhořčeně plival.
Na začátku roku 2024 Čendovi bohužel vypověděla službu zdravá zadní noha. A ačkoliv jsme se snažili podpořit ho v jeho enormním odhodlání dál bojovat, pozitiv mu v životě ubývalo a vyhlídky jen špatné. Se vším se v životě popral a neporaženým bojovníkem zůstal až do konce. Nepomoci mu ale z tohoto světa odejít by bylo už jen trápení. Čenda navždy usnul 11. 3. 2024.

 

Bella

2000? – 13. 3. 2024

  

Bella přicestovala spolu s Laurou a Lindou z Chile. Bohužel nikdy neměla mládě, ale patřila k nejplatnějším členům stáda. Zaháněla potenciální nebezpečí (zajíc, kos, jorkšír apod.), hájila lamí práva před ovčími nájezdy, při stolování dohlížela, aby se vše dojedlo, a taky pomáhala s výchovou lamí drobotiny, hlavně pokud jde o potřebu mládež usměrnit plivancem. Bella byla taky univerzální společnice. I když se ve stádě holky občas nepohodnou, vždycky tu byla Bella na pokec. "Prateta Bella", jak jsme si zvykli o ní mluvit, si upřeným a zasněným pohledem získala každého. Za návštěvníky chodila s neodolatelným výrazem "já bych si s dovolením také vzala" a všechno podané krmení ochotně spapala.
V únoru 2024 jsme u ní začali řešit záhadný ošklivý zánět vemene. Postupně ale bohužel vše začalo ukazovat na to, že jde ve skutečnosti o nádorové bujení. Jelikož vážný stav nic nezlepšilo, spíše naopak, Bella se držela dál od stáda, nebylo jí dobře a bylo by hůř, nechali jsme ji 13. 3. 2024 klidně usnout. Přesný věk neznáme, ale za nás to klidně mohla být nejstarší alpaka na světě. Byla úžasná, všichni jsme ji milovali a budeme na ni pořád vzpomínat.